Nádraží má sloužit, ne panovat

Články, 24.8.2006

Pesimisté říkají, že železnice je odsouzena k zániku jako dobový relikt. Optimisté naopak tvrdí, že pravý čas železnice teprve přijde. Obrázky z přeplněných dálnic a dlouhé fronty čekajících na odbavení v letecké dopravě jakoby dávaly zapravdu těm druhým. Velkou výhodou je, že nádraží bývají díky době svého vzniku zpravidla umístěna tak, že je od nich velmi dobré spojení městskými autobusy, tramvajemi, v Praze i metrem. Tvoří tak důležité místo městského ruchu, které si zaslouží zvláštní péči.

Vlakem do měst jezdí převážně cestující, kteří nespěchají k taxíkům nebo půjčovnám aut, ale chtějí co nejrychleji přestoupit na místní dopravu. Tuto skutečnost se snaží popřít snad nejkontroverznější železniční projekt u nás, kterým je záměr brněnské radnice postavit nové „velkokapacitní“ nádraží na zelené louce 1 km jižněji od stávajících historických budov. Plán většině cestujících ztíží a prodlouží cestu do práce, za studiem, k lékaři apod. Projekt, jehož náklady v současných odhadech převyšují závratných 20 miliard korun zcela rezignuje na historické souvislosti rozvoje města a pyšně předpokládá, že předběhne svoji dobu. Což je předpoklad, který, jak je známo z učebnic architektury, se bohužel v naprosté většině případů nesplní.

Kdybychom se řídili příklady známými ze zahraničí, možná bychom se dokázali vyvarovat projektů, které již při svém vzniku popírají logiku místních zvyklostí. Příkladem úspěšné modernizace nádraží může být švýcarská Bazilej. Také zde bylo nádraží v 19. století postaveno u bran historického centra. Při nedávné rekonstrukci zde zvítězil střízlivější pohled. Dnes na tamním nádraží cestující vychází z haly rekonstruované nádražní budovy přímo k zastávkám tramvají a stanovištím taxi. Podzemní prostory jsou vyhrazeny pro parkoviště osobních aut. Za nádražím, kde se přestavbou uvolnila řada pozemků, se postupně rozvíjí nové moderní city. Podobně by mohlo využít současné situace i Brno, pokud by zdejší radnice dovedla respektovat názor občanů, kteří v místním referendu hlasovali ve velké většině proti přesunu nádraží a svůj názor opět opakovali v průběhu územního řízení k této stavbě.

Zdeněk Mitáček