literarky.cz (Jakub Patočka): Ropákem roku se stává…

Články, 12.5.2008

Martin Ander, který se stal náměstkem primátora v Brně díky své úloze nejvýraznějšího občanského aktivisty proti přesunu hlavního nádraží, minulý týden členům své strany vysvětlil, proč bude s přesunem souhlasit. Je to text natolik bizarní, že jej v úplnosti zveřejňujeme na internetu.

Rovněž v Brně byl minulý týden vyhlášen Ropák roku, akce, z níž se v české společnosti posedlé personáliemi bohužel pomalu stává suverénně nejatraktivnější projev veřejného působení ekologického sdružení Děti Země. Kdo se Ropákem stal, patrně zaznamenal málokdo, a není to ani příliš důležité. Spíše se v médiích, všímajících si vlastní prodejnosti více než podstaty popisovaných problémů, zdůrazňovalo, že Kateřina Neumannová byla druhá. Zvoleným Ropákem, tedy člověkem, který se měl v loňském roce nejvíce přičinit o ničení přírody v českých zemích, je náměstek ministra dopravy Jiří Hodač. Jedná se ale o jen trošku agresivnějšího či arogantnějšího představitele ODS, co je strana, která má přece od samého svého vzniku přezíravost k občanským sdružením i ekologickým zájmům jako pilíř své politiky. Náměstek Hodač se tím, že dostal Ropáka, nijak nezmění, spíše zatvrdí. Nemá se ostatně proč měnit, vždyť je přece v koalici se zelenými!

Skutečnost, že mezi nominacemi na Ropáka vloni ještě chyběl předseda strany, bez jejíž zásadní pomoci by se instalace náměstka Hodače a dalších jemu podobných vykuků do funkcí neobešla, berme jako příznak prozatím trvající zkoprnělosti českého ekologického hnutí. Proč je zkoprnělé? Patrně se nedokáže ani pohnout samou hrůzou z toho, že se některými svými představiteli přinejmenším zdánlivě dobralo k podílu na reálné politické moci a tento fakt se nyní ukazuje být k ničemu či dokonce ještě hůře.

Jiří Pehe zde minulý týden psal o tom, jak se takřka dokonalá bezzásadovost představitelů Strany zelených stává námětem k úvahám o postmodernímu přístupu k politice. S takovým přístupem nejenže není nic z programu, co by nebylo možno porušit, ale dokonce je možno ničit a přitom tvrdit, že se pomáhá. Minulý týden přinesl dva zbrusu nové příklady, které by měly být srozumitelné i těm, kterým kromě blaha přírody nezáleží už takřka vůbec na ničem. Předseda Strany zelených nejprve souhlasil se zachraňováním lidí před povodněmi tím, že několika desítkám z nich v Nových Heřminovech zaplaví domovy natrvalo. Tento ekologický, krajinářský, kulturní i sociální zločin, za nímž nestojí nic kromě zájmů přehradní lobby, se zdůvodňuje starostí o životy lidí. Je to sice cynismus, ale rozhodně nikoli nejhorší, na němž se zelení v minulém týdnu podepsali.

Ještě mnohem horší, skutečně palčivě bolestný, je způsob, jímž se Martin Ander snaží přesvědčit sám sebe a členy své strany, že se sice hlavní nádraží bude přesouvat, ale předvolební sliby tím vlastně porušeny nejsou. Jeho dopis sestává z 885 slov. 384 jich napíše, než svým kolegům sdělí, že s přesunem nádraží souhlasil. A to provádí fenomenální větou: „Městská rychlodráha by propojila nové nádraží v odsunuté poloze s nádražím stávajícím a zároveň by zachovala navazující železniční tratě v centru města.“

Martin Ander se tedy stává zastáncem odsunutého nádraží a městské rychlodráhy – jak nápadně to slůvko připomíná noční můru brněnského ekologického hnutí z konce osmdesátých let, zvanou rychlá tramvaj – a to všechno vydává za manévr, který by snad měl zachovat brněnským zeleným čest a před voliči tvář. Je to podobný trik, jako když Gustáv Husák na počátku normalizace československé veřejnosti řekl: předsrpnovou politiku sice neudržíme, ale zato budeme mít federaci. Ano, nádraží se sice přesune, ale zato vás na ně bude vozit rychlodráha. Překvapení nejsou vyloučena, ale máme za to, že tohle nezbaští ani Mladé fronty DNES.

Dokud zůstane české ekologické hnutí zkoprnělým, Martin Ander se spíše než Ropákem za tento svůj výkon stane Bursíkovým nástupcem, jak jsem již jednou předvídali. Na rozdíl od Bursíka je schopen být současně v koalici s ČSSD (v Brně jako Onderkův náměstek) i s ODS (to na celostátní úrovni jako člen nejužšího vedení strany). A než by činil koaličním partnerům potíže, raději vymyslí pro své členy nějakou rychlodráhu. Pro každého, kdo chce ničit přírodu, je úplně ideální mít takové zelené v koalici, protože tam z nich věru nejde strach.

zdroj: http://literarky.cz/?p=clanek&id=5254