Martin Ander (časopis Veronica): Spor o nádraží v centru

Články, 23.7.2004

Spor o nádraží v centru

Martin Ander
(Autor je ředitelem Hnutí DUHA)

Brno patrně letos na podzim překoná český rekord, který dosud drží jihočeský Tábor, – bude největším městem, ve kterém proběhlo místní referendum. Stane se tak díky unikátní občanské iniciativě, která během 110 jarních dní sesbírala téměř 25 000 podpisů brněnských občanů pod návrh na vypsání místního referenda o poloze, ve které má být modernizováno hlavní vlakové nádraží.

Historie sporu o polohu nádraží

Když byla v 30. letech 19. století přivedena k hradbám tehdejšího Brna železnice z Vídně, nikdo nemohl ani tušit, že tím byl právě položen základní kámen sporu, který se potáhne takřka celým dvacátým stoletím. Tratí začalo postupně přibývat a všechny byly dle dobových územních dispozic zapojovány do stávajícího nádraží v těsné blízkosti historického jádra města. Tím vznikl na jihu Brna propletenec kolejí a odpůrci tehdy hlučné a špinavé železnice tak dostali po pádu Rakouska-Uherska další argument pro snahu o vymístění nádraží od bran města.
Již v roce 1924 se poprvé objevila urbanisticky motivovaná idea odsunout hlavní brněnské vlakové nádraží o několik stovek metrů na jih. Tehdy ještě v soutěži nedošla plného ocenění, ale již o tři roky později ji do svého návrhu zapracoval světoznámý architekt Bohuslav Fuchs jako tzv. tangentu. Myšlenka mohutného rozvoje Brna jižním směrem, sen o růstu města i jeho významu se tehdejším radním natolik zalíbil, že s odsunem nádraží začali počítat ve všech územních plánech od té doby pořizovaných.
Vzhledem k nesmírné finanční náročnosti celé operace však na dlouhé desítky let zůstalo jen u plánů. Nesoulad svého návrhu s ekonomickými možnostmi Brna i českého státu si již v roce 1935 uvědomil i samotný architekt Fuchs, který o rekonstrukci stávajícího nádraží začal psát jako o variantě přiměřenější. Uším radních však již jeho slova nedolehla.
Všechny politické garnitury, snad jen s výjimkou německé okupační, která o rozvoj Brna pochopitelně nestála, se jako uhranuty vidinou nebývalého ekonomického růstu držely ve svých plánech myšlenky na odsun nádraží z centra. Cíl byl jednoduchý, uvolnit pozemky mezi historickým centrem a novým nádražím k růstu města.
Význam železnice se však postupem času měnil. V automobilech jí postupně vyrostla silná konkurence. Mít nádraží v samém srdci města začalo být stále větší komparativní výhodou a pro město nedocenitelnou hodnotou. Po celá desetiletí tak stávající nádraží utvářelo podobu města. Přednádražní prostor se stal klíčovým uzlem hromadné dopravy, kde cestující dnes mohou bez potíží přestoupit na celkem 10 linek, které je přímo bez dalšího přestupování rozvezou do 14 směrů. Tento z dopravního hlediska takřka ideální stav dostal vinou snů o odsunu ránu v roce 1965, kdy bylo nové ústřední autobusové nádraží postaveno 400 metrů na jih v lokalitě Zvonařka, kam až do dnešních dnů není přivedena komfortním způsobem městská hromadná doprava. Zvonařka je tak odstrašujícím příkladem a symbolem nedokončených megalomanských pokusů.
Neustálým vyčkáváním na dobu příhodnou k realizaci velkého snu o odsunu nádraží však brněnští radní konzervovali nejen výhody, ale též nevýhody stárnoucího nádraží. Tím, že svou konstrukcí směřuje cestující jen na jednu stranu (k centru), posiluje se status zóny „za nádražím“ jako méněcenné a nezajímavé. Psychologicky se vytváří bariéra v území. Vzhledem k tomu, že se řešením této záležitosti nikdo nezabýval (měla být vyřešena odsunem), není v tuto chvíli k dispozici dostatek kvalitních urbanistických nápadů. Ani technické vybavení nádraží v současnosti neodpovídá tomu, co by moderní železnice potřebovala. Obhájit však investici do nádraží, „které se má stejně co nevidět rušit“, není politicky průchodné. A tak by se dalo pokračovat.

Hra na rozvoj pokračuje

Těsně po Listopadu se snad mohlo zdát, že po šedesáti promarněných letech se na celou záležitost Brno podívá z gruntu a poctivě vyhodnotí všechny přínosy a rizika jednotlivých variant. Nakonec se tak ale nestalo. Hned v roce 1992 vedení města opět rozhodlo, že odsouvat je třeba. Kupodivu studie, která měla proto tento postoj najít „dobré důvody“ vznikla až v roce 2002. Na objednávku brněnské radnice ji zpracovala německá firma Dress and Sommer. Ta posuzovala v zásadě tři varianty – nulovou, rekonstrukci nádraží v přisunuté poloze a stavbu nového nádraží v poloze odsunuté. Mnoha jejich důležitými aspekty se však vůbec nezabývala, nebo je do hodnocení jednoduše nezahrnula. Studie kupříkladu vůbec nevyhodnocovala napojení nádraží na systém městské hromadné dopravy, ani se nepokusila zkoumat, jak se změní doba cestování a počet přestupů, bude-li nádraží odsunuto z centra města. Stejně tak naprosto ignorovala potřebu dodatečných investic do inženýrských sítí či tramvajových tratí, které by z městského rozpočtu musely být vynaloženy. Za to však velmi šikovně dokázala stanovit kritéria, podle kterých odsunutá varianta vyšla o půl procentního bodu lépe než varianta přisunutá.
Na základě takto připravených podkladů město vypsalo urbanistickou soutěž na řešení prostoru mezi historickým centrem a novým nádražím. Vítězný návrh s namalovanými bulváry plnými zeleně teď radní občanům prodávají jako přestavbu železničního uzlu. A to i přesto, že dobře ví, že projekt tohoto jména, na který má přispět český stát i evropské fondy zahrnuje pouze odsun nádraží a přestavbu kolejí, nikoli výstavbu nových městských čtvrtí.

Rizika a komplikace

Zdá se, že politici ve vedení města o skutečné řešení situace hlavního nádraží ani moc nestojí. Místo toho, aby se nezaujatě zabývali všemi možnostmi, jak dospět k zajištění pohodlně dostupné veřejné dopravy, upnuli svou pozornost na 80 let starou a moderní dobou překonanou ideu odsunu nádraží z centra. Mnohem více než jakékoliv argumenty od nich slyšíme - ať už se konečně začne stavět, nebo ty evropské peníze získá někdo jiný.
Stávající nádraží požadavkům moderní železnice skutečně nevyhovuje plně. Je na hranici kapacity, řada technických parametrů již zastarala, propletenec kolejí na jihu zbytečně blokuje výstavbu v území. Všechny tyto potíže je však možné řešit i takovou modernizací železničního uzlu, která ponechá nádraží ve výhodné poloze v centru města. Potvrzuje to řada věhlasných urbanistů i železničních odborníků. Vedení radnice jim však nedopřává sluchu a soustředí se na odsun nádraží. O důvodech takového jednání se lze jen domýšlet. Musí to však být silný motiv, neboť rizika spojená s odsunem jsou obrovská.
Hrozí znefunkčnění letos zavedeného integrovaného dopravního systému. Ten totiž staví na páteřní funkci železnice, která přiveze desítky tisíc denně dojíždějících obyvatel okolních obcí přímo do centra na hlavní přestupní uzel hromadné dopravy. Podobný se však před odsunutým nádražím nikdy vytvořit nepodaří. Cestující, budou-li mít štěstí, se budou muset spokojit s nejvýše dvěma novými tramvajovými linkami. Každodenní cestování se jim prodlouží a zkomplikuje. Je velmi pravděpodobné, že řada z nich proto raději přesedne do automobilu, než by absolvovala to, co nyní zažívají cestující na Zvonařce.
Ani financování obřího projektu přestavby železničního uzlu není doposud jeho silou stránkou. Peníze na projekt stále nejsou a riziko, že se v průběhu prodlužované a prodražované výstavby definitivně vyčerpají, není možné brát na lehkou váhu. Přitom stavbu nového nádraží nelze tak dobře rozfázovat jako modernizaci toho ve stávající poloze. Nepodaří-li se zajistit peníze ve správný čas, může Brno na několik desítek let skončit s rozestavěným torzem nádraží na jižní periferii.
Stejně tak lze pochybovat o kapacitě města uřídit tak obrovský a technicky komplikovaný projekt. Vždyť i méně náročné projekty dokázaly už v Brně ztroskotat. Naplnit vizi grandiózního rozvoje, kterou primátor Duchoň občanům slibuje, bude trvat nejméně jednu generaci, nikoli jedno volební období. Takové sousto nemůže aktuálně vládnoucí brněnská politická garnitura, navíc oslabená odchodem Duchoně do Evropského parlamentu, zvládnout.

Občané se bouří

Přestože je zřejmé, že cesta k novému odsunutému nádraží bude dlouhá a komplikovaná (reálně i obrazně), dokázalo se takřka kompletní brněnské politické spektrum (vyjma zelených) podivuhodně semknout za myšlenkou investovat do odsunu, ať to občany stojí cokoliv. Když v únoru 2004 schválilo zastupitelstvo města rozpočtový výhled investic, jenž kvůli mohutným příspěvkům na odsunu nádraží prakticky zastavil desítky jiných veřejně prospěšných záměrů, bylo nasnadě, že pokud se rázně neozvou sami občané, politiky už nic nezastaví.
Tento pocit dal vzniknout občanské koalici Nádraží v centru, která kromě brněnských občanských a ekologických organizací zahrnuje i několik politických stran (zelené, sociální demokraty i liberály). Na počátku března koalice vyšla na veřejnost s návrhem na vypsání místního referenda o otázce, v jaké poloze má být hlavní nádraží modernizováno. Ihned také započal sběr podpisů pod petici, která návrh musí podpořit. Dle novelizovaného zákona o místním referendu bylo třeba sebrat 6 % podpisů oprávněných brněnských voličů, což je zhruba 19 100. Ačkoliv to asi málokdo očekával, zájem o petici i samotné téma odsunu nádraží si okamžitě získal obrovskou popularitu, a tak na konci června již mohli zástupci koalice vítězně oznámit, že pod petici sebrali 25 000 podpisů.
Reakce na občanskou aktivitu na sebe nenechala dlouho čekat. Do té doby pasivní vedení města zahájilo v polovině května vlastní informační protikampaň. Dokonce na to z peněz občanů vyčlenilo několik milionů korun, z nichž více než 2 miliony spolkla reklamní agentura, která kampaň zajišťuje. Že se občan za své peníze dozví jen obecné fráze o výhodách odsunu a nevýhodách rekonstrukce nádraží ve stávávající poloze snad nikoho v Čechách už bohužel ani nepřekvapí.

Boj o referendum

Ačkoliv dle zákona má zastupitelstvo při splnění všech náležitostí návrhu povinnost občanům vyhovět a místní referendum vyhlásit, jistotu, že tak skutečně učiní, navrhovatelé referenda nemají. Nejdříve budou podpisy pečlivě zkoumat úředníci, pak dostanou věc do rukou magistrátní právníci. I když bude vše v pořádku, stále ještě nemá občanský návrh vyhráno. Již nyní se množí spekulace, že brněnská ODS bude usilovat o to, aby termín referenda nebyl spojen s krajskými volbami, jak přirozeně navrhuje koalice Nádraží v centru (je to řešení pro občany nejpohodlnější a pro městský rozpočet nejlevnější). Smysl takového politického kroku je zřejmý. Výsledek referenda je právně závazný jedině tehdy, zúčastní-li se jej více než 50 % voličů. Takovou účast mimo termín voleb lze očekávat jen stěží.
Zvítězí-li i přesto zdravý rozum nad politickou vychytralostí, nebudou ještě automaticky před referendem zajištěny rovné podmínky pro obě strany. Na základě veřejných vyjádření některých politiků ODS bude i nadále radnice zacházet s veřejným rozpočtem jako se svým majetkem. A tak lze čekat, že peníze občanů budou utráceny v mohutné kampani za odsun nádraží, zatímco obhájci jeho zachování v centru si budou muset vystačit s vlastní obětavostí.

Každopádně i tak již občanská aktivita své první ovoce přinesla. Hradbu mlčení kolem plánu na odsun nádraží se podařilo prolomit a politici již zdaleka nejsou k referendu tak skeptičtí, jako v březnu. Než napadne první sníh, budeme vědět víc.

Vyšlo ve třetím čísle časopisu Veronica.